DOI Heft:
Nr. 2
DOI Artikel:Kováčiková-Horová, Júlia: O keramickém oddělení S̆UR
DOI Seite / Zitierlink: https://doi.org/10.11588/diglit.31181#0270
kolumbijské & orientální plastiky), později jsme
přistupovali ke komposici geometrických prvků
a volné Rgurální kompozici. Při studiu a tvorbě
dutého tvaru (nádob), v němž jsme se opírali
hlavně o starou Čínu, probrali jsme chronologicky
při jeho stavbě všechny známé způsoby, od prae-
historického vytváření z volné ruky a pomocí
hliněných pásů — k vytáčení na hrnčířském kruhu
a formování do negativů. Zásadou bylo respekto-
vání charakteru materiálu a účelnosti nádoby.
Končili jsme seznámením s technikami průmyslo-
vého vytváření, ale pouze v informativní zkratce.
V dekorech jsme navazovali na klasické hrn-
čířské zdobné techniky odvozené z rotace a gra-
vitace, horizontální linky, vertikální pruhy, které
střídmě sekundovali tvaru, nebo iapidární plošné
komposice vzniklé namáčením. Kapky glasury
různých velikostí a hustoty dávali nepřeberné
množství variant, tak jako rozmanité otisky
a vrypy do měkké hlíny.
Snažila jsem se rozvíjet u jednotlivých žáků
jejich individuelní vlohy pro určitý typ keramiky
a tak se v našem programu vyskytovalo vše, od
keramického šperku přes typy interiérové až
po větší formáty zahradní keramiky. Vítali jsme
příležitostnou spolupráci s ostatními ateliery, na př.
s textilním nebo aranžérským. Keramické oddělení
se zúčastnilo několika zahraničních výstav spolu
s ostatními obory, ale na dvou zastupovalo ŠUR
samotné. V Paříži 1937, kde byla mimo kolekce
bratislavského atelieru a modřanské pobočky také
kolekce figurální keramiky dětského kurzu a má
vlastní kolekce. V roce 1938 pak v podobné sestavě
uspořádal v Londýně výstavu známý publicista
Ralph Parker, který v té době pobýval delší čas
na Slovensku.
V roce 1935 měla SUR velkou representativní
výstavu v Praze v Umělecko-průmyslovém mu-
zeu. Tato výstava byla, jak uváděl odborný
i denní tisk, překvapením svým pokrokovým
zaměřením a vysokou výtvarnou úrovní.
Musím ještě připomenout, že při SUR byli hned
z počátku zřízeny v několika oborech Kurzy
dětské výtvarné výchovy, tedy i kurz modelování,
lépe řečeno keramiky. Neboť děti v tomto kurzu
nepracovaly s amorfními materiály, jako je plaste-
lina a vodové barvičky, ale pracovali s normální
keramickou hlínou a glasurami a své práce vypa-
lovali — čili docházeli k finálnímu výrobku.
To mělo na děti po stránce výchovné dobrý vliv.
Byl to vždycky velký svátek, když jsme společně
otvírali pec a každé dítě si vybralo svou vypálenou
práci, na které bylo jasně vidět, s jakou svědomi-
tostí své dílo v každé fázi provádělo. Dětem jsem
dávala ke zpracování co největší kus hlíny, což
je odvádělo od titěrností. Jako náměty jsem dávala
zvířata a nebo figury v akci.
Děti si obyčejně thema volili sami z prostředí
jim blízkého, a proto pracovali s neobyčejným
zaujetím. Mnoho těchto prací bylo reprodukováno
v časopisech. Některé zakoupil brněnský architekt
B. Fuchs na výzdobu moderních interiérů. Vitríny
v mém kabinetě plné prací dětských i dospělých
žáků byli mou pýcbou a láskou. Proto za války,
kdy budova školy byla dána k vojenským účelům,
zabalili jsme se školníkem do beden alespoň ty
nejlepší práce, a ukryli je ve sklepě, že tam budou
lip chráněny. Byla to marná námaha. Škoda!
Kde asi jsou monumentální Sedlačky malé
Jutky, nebo Robotníci chudého chlapce Pastorka,
krávy, psi, ovečky, nebo půlmetrová, černobílá
skupina Ženicha s nevěstou (,,plastický Chagal"
říkali výtvarníci), kolektivní práce dvojčat Romea
a Rinalda. kteří později odjeli s italskou maminkou
do Rima a jsou dnes významnými výtvarníky —
stejně jako někteří naši bývalí žáci dětských
kurzů. Osudy dospělých žáků, pokud jsou mi
známy, byli různé. Ti modřanští zůstali většinou
v podniku — 4 se osamostatnili. Z bratislavských
L. Gerhát se stal správcem Modřanské keramiky,
s Elenou Tabyovou jsem se po válce setkala jako
s ředitelkou ..Zlatého onyxu" (kámen) — velmi
tesknila za keramikou. Hedy Heimanová pracuje
v keramickém závodě ve Švédsku, Lola Tochte-
nová v Israeli. Tibor Honty — jeden z nejlepších
mých žáků — je dnes fotovýtvarníkem mezi-
národně uznávaným, hlavně ve fotografii plastiky.
Hlavní příčinou, proč někteří talentovaní ab-
solventi (Truda Herzfeldová a j.) opustili keramiku,
byli finanční důvody, které nedovolili další vyso-
koškolské studium nebo zřízení vlastního atelieru.
A možnost uplatnění v keramickém závodě na
Slovensku nebyla. A tak odvahu pustit se do risika
vlastního atelieru měli pouze J. Szántó v Prešově,
Z. Zemanová a D. Rosůlková v Bratislavě.
ŠUR byla zrušena na počátku války. Většina
kolegů profesorů odešla do Čech — já provdána
za Slováka — zůstala v Bratislavě. Malířka E.
Šimerová, která odešla s manželem do Plzně, mi
74
přistupovali ke komposici geometrických prvků
a volné Rgurální kompozici. Při studiu a tvorbě
dutého tvaru (nádob), v němž jsme se opírali
hlavně o starou Čínu, probrali jsme chronologicky
při jeho stavbě všechny známé způsoby, od prae-
historického vytváření z volné ruky a pomocí
hliněných pásů — k vytáčení na hrnčířském kruhu
a formování do negativů. Zásadou bylo respekto-
vání charakteru materiálu a účelnosti nádoby.
Končili jsme seznámením s technikami průmyslo-
vého vytváření, ale pouze v informativní zkratce.
V dekorech jsme navazovali na klasické hrn-
čířské zdobné techniky odvozené z rotace a gra-
vitace, horizontální linky, vertikální pruhy, které
střídmě sekundovali tvaru, nebo iapidární plošné
komposice vzniklé namáčením. Kapky glasury
různých velikostí a hustoty dávali nepřeberné
množství variant, tak jako rozmanité otisky
a vrypy do měkké hlíny.
Snažila jsem se rozvíjet u jednotlivých žáků
jejich individuelní vlohy pro určitý typ keramiky
a tak se v našem programu vyskytovalo vše, od
keramického šperku přes typy interiérové až
po větší formáty zahradní keramiky. Vítali jsme
příležitostnou spolupráci s ostatními ateliery, na př.
s textilním nebo aranžérským. Keramické oddělení
se zúčastnilo několika zahraničních výstav spolu
s ostatními obory, ale na dvou zastupovalo ŠUR
samotné. V Paříži 1937, kde byla mimo kolekce
bratislavského atelieru a modřanské pobočky také
kolekce figurální keramiky dětského kurzu a má
vlastní kolekce. V roce 1938 pak v podobné sestavě
uspořádal v Londýně výstavu známý publicista
Ralph Parker, který v té době pobýval delší čas
na Slovensku.
V roce 1935 měla SUR velkou representativní
výstavu v Praze v Umělecko-průmyslovém mu-
zeu. Tato výstava byla, jak uváděl odborný
i denní tisk, překvapením svým pokrokovým
zaměřením a vysokou výtvarnou úrovní.
Musím ještě připomenout, že při SUR byli hned
z počátku zřízeny v několika oborech Kurzy
dětské výtvarné výchovy, tedy i kurz modelování,
lépe řečeno keramiky. Neboť děti v tomto kurzu
nepracovaly s amorfními materiály, jako je plaste-
lina a vodové barvičky, ale pracovali s normální
keramickou hlínou a glasurami a své práce vypa-
lovali — čili docházeli k finálnímu výrobku.
To mělo na děti po stránce výchovné dobrý vliv.
Byl to vždycky velký svátek, když jsme společně
otvírali pec a každé dítě si vybralo svou vypálenou
práci, na které bylo jasně vidět, s jakou svědomi-
tostí své dílo v každé fázi provádělo. Dětem jsem
dávala ke zpracování co největší kus hlíny, což
je odvádělo od titěrností. Jako náměty jsem dávala
zvířata a nebo figury v akci.
Děti si obyčejně thema volili sami z prostředí
jim blízkého, a proto pracovali s neobyčejným
zaujetím. Mnoho těchto prací bylo reprodukováno
v časopisech. Některé zakoupil brněnský architekt
B. Fuchs na výzdobu moderních interiérů. Vitríny
v mém kabinetě plné prací dětských i dospělých
žáků byli mou pýcbou a láskou. Proto za války,
kdy budova školy byla dána k vojenským účelům,
zabalili jsme se školníkem do beden alespoň ty
nejlepší práce, a ukryli je ve sklepě, že tam budou
lip chráněny. Byla to marná námaha. Škoda!
Kde asi jsou monumentální Sedlačky malé
Jutky, nebo Robotníci chudého chlapce Pastorka,
krávy, psi, ovečky, nebo půlmetrová, černobílá
skupina Ženicha s nevěstou (,,plastický Chagal"
říkali výtvarníci), kolektivní práce dvojčat Romea
a Rinalda. kteří později odjeli s italskou maminkou
do Rima a jsou dnes významnými výtvarníky —
stejně jako někteří naši bývalí žáci dětských
kurzů. Osudy dospělých žáků, pokud jsou mi
známy, byli různé. Ti modřanští zůstali většinou
v podniku — 4 se osamostatnili. Z bratislavských
L. Gerhát se stal správcem Modřanské keramiky,
s Elenou Tabyovou jsem se po válce setkala jako
s ředitelkou ..Zlatého onyxu" (kámen) — velmi
tesknila za keramikou. Hedy Heimanová pracuje
v keramickém závodě ve Švédsku, Lola Tochte-
nová v Israeli. Tibor Honty — jeden z nejlepších
mých žáků — je dnes fotovýtvarníkem mezi-
národně uznávaným, hlavně ve fotografii plastiky.
Hlavní příčinou, proč někteří talentovaní ab-
solventi (Truda Herzfeldová a j.) opustili keramiku,
byli finanční důvody, které nedovolili další vyso-
koškolské studium nebo zřízení vlastního atelieru.
A možnost uplatnění v keramickém závodě na
Slovensku nebyla. A tak odvahu pustit se do risika
vlastního atelieru měli pouze J. Szántó v Prešově,
Z. Zemanová a D. Rosůlková v Bratislavě.
ŠUR byla zrušena na počátku války. Většina
kolegů profesorů odešla do Čech — já provdána
za Slováka — zůstala v Bratislavě. Malířka E.
Šimerová, která odešla s manželem do Plzně, mi
74