DOI Heft:
Nr. 2
DOI Artikel:Konečný, Dušan: R̆íjen a světová umělecká avantgarda
DOI Seite / Zitierlink: https://doi.org/10.11588/diglit.31181#0352
lidí v letech Velké vlastenecké války a kultu
Stalinovy osobnosti byly často v protikladu s frá-
zemi přikrašlujícími skutečnost i s knižním sché-
matem šťastného, vyrovnaného (na obrazech nadto
nutně se usmívajícího) sovětského člověka. Uká-
zalo se, že vztah člověka k člověku ani vztah jedince
ke kolektivu není jednoduchý, ale často naopak
velice komplikovaný. V poslední době vyvstávají
nové duševní problémy pramenící z nových forem
pocitu odcizení.
Velmi přitažlivou oblastí pro mladé sovětské
autory je imaginativní umění, které v sobě skrývá
nevyčerpané možnosti citlivého vyjádřeni pohybů
a záchvěvů lidské duše. Význam imaginativní
tvorby je o to větší, že na rozdíl od západní a střed-
ní Evropy zde v avantgardním umění nezapustil
kořeny surrealismus, jenž například ve Francii
a u nás sehrál před 2. světovou válkou velmi pokro-
kovou výtvarnou i společenskou úlohu. 8 imagi-
nativními tendencemi v mladé sovětské tvorbě
souvisejí velmi úzce také sondy do umění vnitřního
modelu (většinou spjaté s objektem a asámbláží)
a pokusy oživit secesní symbolismus. Ale je pří-
značné, že zostřený Subjektivismus se dotkl
i zdánlivě nejméně ,,subjektivistické" produkce,
jakou je kinetismus. Nejen Lev Nusberg, zakla-
datel skupiny Pohyb, ale i jiní představitelé a te-
oretici kinetismu, jako například Viktor Štěpánov
a Vladimír Kolej čuk, kteří vystupují polemicky
proti Nusbergovi, směřují k nalezení subjektivně
kinetických poloh, usilují o vyjádření vnitřního
světa moderního člověka. Současné avantgardní
tendence, které se distancují od módních, snob-
ských jevů, neztrácejí přitom na občanské odpo-
vědnosti, na bojovnosti umění, které se klade za
úkol pomáhat straně v utváření nových, komu-
nistických vztahů mezi lidmi.
V úpřimném boji o důstojnost člověka, o u-
pevnění socialistické společnosti, nacházejí dnes
mladí představitelé sovětské moderny znovu
společný jazyk s pokrokovými intelektuály na ce-
lém světě. Avantgarda 20. let není pro ně (až na
nepatrné výjimky) předlohou k napodobení, ale
velkým a živým příkladem. Přejímají z něho
podstatné složky: snahu o neustálý výtvarný
pokrok a společenský etos.
Napsáno pro konferenci Avantgarda a dnešek v Smolenici. Jako základu použito článku Říjen a světová
avantgarda (Výtvarné umění 1967, č. 8-—9), ale podstatně doplněno.
156
Stalinovy osobnosti byly často v protikladu s frá-
zemi přikrašlujícími skutečnost i s knižním sché-
matem šťastného, vyrovnaného (na obrazech nadto
nutně se usmívajícího) sovětského člověka. Uká-
zalo se, že vztah člověka k člověku ani vztah jedince
ke kolektivu není jednoduchý, ale často naopak
velice komplikovaný. V poslední době vyvstávají
nové duševní problémy pramenící z nových forem
pocitu odcizení.
Velmi přitažlivou oblastí pro mladé sovětské
autory je imaginativní umění, které v sobě skrývá
nevyčerpané možnosti citlivého vyjádřeni pohybů
a záchvěvů lidské duše. Význam imaginativní
tvorby je o to větší, že na rozdíl od západní a střed-
ní Evropy zde v avantgardním umění nezapustil
kořeny surrealismus, jenž například ve Francii
a u nás sehrál před 2. světovou válkou velmi pokro-
kovou výtvarnou i společenskou úlohu. 8 imagi-
nativními tendencemi v mladé sovětské tvorbě
souvisejí velmi úzce také sondy do umění vnitřního
modelu (většinou spjaté s objektem a asámbláží)
a pokusy oživit secesní symbolismus. Ale je pří-
značné, že zostřený Subjektivismus se dotkl
i zdánlivě nejméně ,,subjektivistické" produkce,
jakou je kinetismus. Nejen Lev Nusberg, zakla-
datel skupiny Pohyb, ale i jiní představitelé a te-
oretici kinetismu, jako například Viktor Štěpánov
a Vladimír Kolej čuk, kteří vystupují polemicky
proti Nusbergovi, směřují k nalezení subjektivně
kinetických poloh, usilují o vyjádření vnitřního
světa moderního člověka. Současné avantgardní
tendence, které se distancují od módních, snob-
ských jevů, neztrácejí přitom na občanské odpo-
vědnosti, na bojovnosti umění, které se klade za
úkol pomáhat straně v utváření nových, komu-
nistických vztahů mezi lidmi.
V úpřimném boji o důstojnost člověka, o u-
pevnění socialistické společnosti, nacházejí dnes
mladí představitelé sovětské moderny znovu
společný jazyk s pokrokovými intelektuály na ce-
lém světě. Avantgarda 20. let není pro ně (až na
nepatrné výjimky) předlohou k napodobení, ale
velkým a živým příkladem. Přejímají z něho
podstatné složky: snahu o neustálý výtvarný
pokrok a společenský etos.
Napsáno pro konferenci Avantgarda a dnešek v Smolenici. Jako základu použito článku Říjen a světová
avantgarda (Výtvarné umění 1967, č. 8-—9), ale podstatně doplněno.
156