Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied — 3.1969

Page: 96
DOI issue: DOI article: DOI Page: Citation link: 
https://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/ars1969/0106
License: Free access  - all rights reserved Use / Order
0.5
1 cm
facsimile
K-scAe" Eorw, Vorträge der Bibi. Warburg, 1924/25
a 1927.
E. Panovsky, Über dag FerMI^ufg der Kwig^-
gegc7?4c/de zurXuugdňeorte. Zeitschrift für Ästhetik u. allg.
Kunstwissenschaft, XVIII, 1925.
66 K problematike vzniku národných štýlov vo výt var -
nom umění podnětným spôsobom přispěl popři Stry-
gowskom D. Frey vo svojej osobitnej studii Die Ehd-
wtcblany Maüo-^aier Aň7e der m-iiieiaiierücbew Æwrg7
deg ^4&e^dia/rdeg, in: Deutsche Vierteljschr. f. Litwiss,
u. Geistesgesch. XVI, 1938. Tento významný aspekt
problému štýlu si vyžiada v buducnosti osobitné prehíbe-
né rozpracovanie aj z marxistického hladiska, najma
vo vztahu k výtvarnému umeniu, i keď mnohé závažné
stránky tejto otázky už dávnejšie sa pokúšal celý rad
marxistických štúdií osvětlit'.
67 Problémom tzv. renesanci! sa kedysi zaoberal mar-
xisticky orientovaný historik umenia Max Raphaël
v práci díarr, Btcaggo, Paris 1933. Nedávno
sa k tejto problematike vyjádřil v monografii aj E. Pa-
novsky, d?enatgga?rce aud Be^agce^ceg IFegierw
1960.
6s Ak sa dobové štýly naozaj chápu ,,harmonizačně",
ako ,,organizmy", čo vytýká štýlovej historii H. Sedlmayr,
predsa len zo strany historikov umenia nepopiera sa ani
existencia přechodných alebo ,,zmiešaných" štýlov,
aspoň nie pre konkrétné umělecké diela (napr. neskoro-
gotický oltář s renesančnými slohovými prvkami a pod.).
Tak isto neznamená zásadné prelomenie štýlovej kon-
cepcie ani fakt, že sa vyskytujú určité štýly komplexně

(ako napr. baroko). Napokon pomocou rozlišovania
,,štýlu vnútorného" a ,,štýlu vonkajšieho" je azda možné
vysvětlit aj také slohy, ktorým nemožno na jednej
straně vytýkat púhy eklekticizmus, na druhej straně zasa
nemožno pri nich konstatovat existenciu špecifického,
len pre ne charakteristického tvaroslovia. (Tak napr.
Schinkel používá s rovnakou suverénnosťou pre svoj
umělecký záměr raz tvaroslovie gotické, inokedy zas
morfologický aparát antiky). O eklekticizme možno
hovořit len v tom případe, ak v dósledku zrejmej ne-
mohúcnosti výtvarník spája inkompatibilné štýlové
prvky, alebo nie je aspoň sám spósobilý v konkrétnom
případe uskutočnit príslušnú asimiláciu heterogénnych
foriem, hoci by bola zásadné možná.
6 9 Tu je rozhodne nevyhnutné distingvovat medzi
rovnako pomenovanými pojmami dobových slohov
a slohov kultúrnych, keďže sa rozhodne ani chrono-
logicky nekryjú, nehïadiac ani na zvrchovane kompli-
kovaný problém štýlovej příbuznosti v rozličných ume-
niach. (Ako na to poukázal W. Weisbach, napr. huma-
nizmus našiel svoj plný výraz v kultuře renesancie už
v trecente, zatiaï čo v oblasti výtvarného umenia přišlo
k plnej koincidencii foriem a nových obsahových hodnot
až v quatrocente. V případe helenizmu pravděpodobně
kultúrny dobový pojem predchádzal vznik příslušného
pojmu uměleckého slohu.)
7" H. Beenken, wrd Mu/yn&e^ der
Bňdauah/ge. Zeitschrift für Ästetik und allgemeine
Kunstwissenschaft, XVIII, 1925, 417 a n.

La théorie et Diistoire de ia notion du styie

La tâche primordiale de chaque science sociale est la
mise au point des termes théoriques, méthodologiques et
spéciaux respectifs, et la vérification de leur utilité
à l'égard de la matérie examinée. Bien que l'étude
présente est essentiellement d'un caractère historio-
graphique, l'auteur entreprend simultanément d'illuminer
l'histoire du développement de la notion du style, cette
notion étant d'ores et déjà une des plus importantes dans
l'histoire des beaux-arts. Or, cette notion importante,
même cardinale, se distingue par une diversité exception-
nelle, voir une altérabilité protéenne. L'étude présente
s'occupe du destin de la notion du style dans les littéra-
tures sur l'histoire des beaux-arts allemandes, autri-
chiennes et suisses jusqu' à la 2ème Guerre Mondiale,
tout en traitant la contribution des écoles, tendances ou
bien des individus éminents à l'élucidation, au déve-
loppement ou à la solution de ce problème. L'auteur
démontre comment se sont produites des complications
par suite d'une approche incorrecte, d'une conception
partiale ou de vues rétrécies, mais aussi en conséquence
d'une extension inadéquate de la notion du style. Une

investigation plus profonde nous montre qu'il est ne-
cessaire de faire distinction entre certains différentiations,
modifications ou réalisations objectivement fondées de la
notion du style d'une part, et une pratique arbitraire
conduisant à de confusions inutiles et fâcheuses d'autre
part. En étudiant ce problème compliqué, l'auteur
s'efforce de le poursuivre non seulement dans le cadre
de l'histoire des beaux-arts et de mettre en évidence sa
continuité interne, mais elle l'examine aussi dans ses
connexités plus larges spirituelles-historiques qui puissent
livrer une motivation plus profonde des points de vue
différents à l'égard du problème en question. L'auteur
nous offre une ébauche de la pré-histoire des notions du
style (le style, la manière, le mode) dans la littérature des
beaux-arts tant antique qu'italienne-humanistique étant
donné que c'était cette littérature de l'histoire des beaux-
arts delaquelle les autres sciences d'art éuropéennes et
par suite aussi les littératures écrites en allemand avaient
puisé leurs notions et conceptions respectives. Selon le
point de vue représenté dans cette étude, la littérature
ancienne des beaux-arts a sans doute établi les fondations

96
loading ...