Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied — 3.1969

Page: 152
DOI issue: DOI article: DOI Page: Citation link: 
https://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/ars1969/0348
License: Free access  - all rights reserved Use / Order
0.5
1 cm
facsimile
osvěty — komisařem byl přítel avantgardních
mnělců Lunačarskij). Ve výboru byli Kandinskij,
Altman, Rozanovová a další. Na nové škole vý-
tvarného umění v Petrohradě (SVUMAS), která
nahradila Akademii výtvarných umění, byli peda-
gogicky činní Altman, Puni, Petrov-Vodkin, po-
zději Tatlin, Malevič a Sterenberg. Na podobné
škole v Moskvě (VCHUTEMA8) působili Malevič,
Tatlin, Kandinskij. Rozanovová, Pevsner, Udal-
cevová, Baranov-Rossiné a jiní. Ve Vitěbsku byl
ředitelem výtvarného institutu Chagall a po něm
Malevič. Malevič založil tamtéž suprematický
atelier, jehož členy byli mimo jiné Suetin a Čašnik.
První vytvořil nejhodnotnější ukázky tzv. agitač-
ního porculánu, druhý patřil k nejprůbojnějším
zakladatelům moderní sovětské uměleckoprůmys-
lové produkce. Velmi aktivní činnost v mladé
sovětské armádě vyvíjel Filonov, který hned
po revoluci navrhl, že vytvoří cyklus žánrových
obrazů, věnovaných vítěznému ruskému proleta-
riátu. Tatlin, Anněnkov a Mejerchold organizovali
revoluční představení s účastí vojenských útvarů
a mládeže. Později k nim přibyl Ochlopkov, jenž
také navrhoval pro masová představení moderní
typy amfiteátru. K tvůrcům avantgardní scéno-
grahe patřili bratři Vesninové, Rabinovič, Exte-
rová, Popovová aj. Erenburg redigoval časopis
Věc, mezi jehož spolupracovníky byli Majakov-
skij, Malevič, Mejerchold, Tatlin, Rodčenko aj.
Četní avantgardní umělci a jejich žáci na VCHU-
TEMASU a SVUMASu zajížděli do nej odlehlejších
míst sovětského státu (byly to tzv. ,,komandi-
rovki"), aby tam propagovali ideje Říjnové revo-
luce i avantgardní tvorbu. Není možno vyčíslit
v tomto příspěvku všechny události a všechna
jména. Ale i tento stručný přehled naznačuje,
kolik tu bylo spontánní, nadšené práce předních
představitelů nejen ruské, ale i světové avantgardy
(protože uvedení umělci patří z velké části mezi
nej významnější postavy světové avantgardy) při
budování základů mladé sovětské kultury.
Erenburg napsal ve svých vzpomínkách: ..Někdy
jsem vzpomínal na Rotundu, na Picassa a na
Modiglianiho, na naše umělecké spory. Bože, jak
to bylo vzdálené! Zkusil jsem napsat Chantalové,
ale hned jsem dopis roztrhal: do jiného světa se
nedá psát. I kdyby ten dopis dostala, nikdy by
nepochopila, co se se mnou děje . . ." (I. Erenburg,
LňM, živik I, Praha 1962).
Ruští avantgardní umělci věřili v možnost niter-

ného spojení umělecké revolty s revolucí spole-
čenskou. A přestože tyto představy byly často
naivní, našly sympatie v řadách pokrokové tvůrčí
inteligence na celém světě.
Pro západní pokrokovou inteligenci bezpro-
středně po vítězství Října jsou charakteristická
slova Romaina Rollanda: ,,Tragická zkušenost
těch pěti let 1914—1919, jak se mi tehdy vtiskla
do mozku a jak ji zrcadlí mé dvě knihy And
vřanoM a PředcAůdcý se tedy kolem polo-
vice roku 1919 končí ve stadiu očekávání. Jednak
si ještě uchovávám naději, že se mi podaří vybu-
dovat pevný hrad mezinárodního ducha, bez hra-
nic, na základech svobodného, ničím nezkaleného
a neohroženého individualismu (tato naděje byla
ostatně blízká i některým ruským avantgardním
umělcům, zvláště Malevičovi, Kandinskému, Ga-
bovi a Pevsnerovi — poznámka D. K.), jednak
však střelka mého kompasu ukazuje k severu —
k cíli, k němuž kráčí předvoj Evropy, hrdinští
revolucionáři ze SSSR: k sociální i morální pře-
stavbě lidstva!" (R. Rolland, Puhnkd
O ohlasu Říjnové revoluce v řadách pařížské
avantgardy podal svědectví Ilja Erenburg v týchž
vzpomínkách. Picasso se chystal do SSSR. Gleizes
vytvořil návrh na výzdobu moskevského nádraží.
F. Léger toužil po spoluprácí s moskevskými
divadly, ilustroval knihu Biaise Oendrarse Aowec
líčící zánik kapitalismu. Rivera se zajímal
o možnost cesty do SSSR. Salmon napsal báseň
Přikaž, v níž oslavoval hrdinství ruského lidu.
Ideje Října však byly zvlášť přitažlivé pro mezi-
národní architektonickou avantgardu, která marně
hledala v kapitalistických podmínkách možnosti
realizace velkých urbanistických a stavebních
koncepcí. Proto přijíždí do SSSR celá řada před-
ních světových architektů (dokonce na přelomu
20. a 30. let, kdy se přiostřují administrativní
zásahy konservativních kruhů v SSSR do moderní
tvorby). Na krátkou dobu zastávají významné
funkce ve vedení sovětských architektonických
organizací. Byli to například Ernst May z Frank-
furtu nad Mohanem. Haïmes Meyer (ředitel Bau-
hausu v letech 1927—1930), André Lurc-at z Pa-
říže, Hans Schmidt z Basileje, Mart Stam z Ho-
landska, Čechoslováci Josef Špalek, Jaromír Krej-
car, František Sammer a jiní. Do SSSR přijíždí
také Le Corbusier, autor paláce Oentrosojuzu
a některých dalších staveb v Moskvě, účastník
soutěže na budovu Paláce sovětů. Jeho nejvelko-

152
loading ...