Ars: časopis Ústavu Dejín Umenia Slovenskej Akadémie Vied (3.1969)

Mit Genugtuung denke ich an die Zeit, als ich die Möglichkeit hatte, Fulla, der sich auf Urlaub befand, zu
vertreten. Die Arbeit in der Abteilung für figurales Zeichnen bereitete mir viel Freude. Die Abteilung wurde nur
schwach besucht, doch am Ende wusste ich nicht, wie den grossen Andrang von Schülern zu bewältigen. Ich spreche
über dieses Thema nicht um Fulla zu kritisieren, den ich auch heute für einen grossen Künstler, ja sogar für den
individualistischsten und volkstümlichsten unter den slowakischen Künstlern halte.
Vydra hat von hunderten Künstlern gerade Fulla, Galanda, andere und auch mich auscrwählt. Er musste sicher
seine guten Gründe dazu gehabt haben. Vielleicht bin ich nicht weit von der Wahrheit entfernt, wenn ich behaupte,
dass wir die Ersten waren, die in der Slowakei, den Geist der modernen Kunst gepflegt haben. Irgendwas haben
wir wahrscheinlich richtig getan.

Julia Kováčiková-Horová
O keramickém oddělení SUR

Na Slovensko jsem přišla ještě jako studentka
pražské Vysoké umělecko-průmyslové školy na
jaře 1928, abych v modřanské manufaktuře vy-
pracovala několik rozměrnějších exponátů (krb,
fontány atd.) pro Výstavu soudobé kultury, která
se konala téhož roku v Brně. Tehdy jsem navázala
kontakt se slovenskými výtvarníky a byla jsem
pozvána Uměleckou besedou slovenskou k účasti
na členské výstavě. Tenkrát mi také naznačil
referent Obchodní a průmyslové komory a první
organisátor SUR Dr. Antonín Hořejš, že bych
mohla (až se vrátím po studijním pobytu z Paříže
1930—1931) působit na bratislavské škole, která
právě vznikala.
A tak na podzim 1931 jsem se ujala vedení
keramického oddělení v prostorách více než
skromných: budova Učňovských škol, kde byla
umístěna i SUR, byla totiž hotova jenom z polo-
vice, a proto keramické oddělení bylo provisorně
umístěno ve sklepě. 7 modelovacích stolků, bedna
s hlínou a 1 hrnčířský kruh — to bylo celé zařízení.
Chyběla pec a ostatní nutné dílenské vybavení,
které bylo naplánováno až do dokončené budovy
o dva roky později. A bez dílen úspěšně vyučovat
keramiku nelze.
Tato skutečnost a také to, že se do školy při-
hlásilo asi 10 zaměstnanců modřanské keramiky,
mně přivedla k následujícímu řešení: Každou
sobotu jsme odjeli s bratislavskými žáky do Modry
(kde se v sobotu nepracovalo!) a tam absolvovali
za jeden den dílenské a laboratorní vyučování
a hlavně vypalovali své práce, které usušené
přivezli z Bratislavy v kufrech. Já jsem v jiné
místnosti současně vyučovala modřanské žáky

kreslení, modelování, navrhování, na které by
jinak bývali museli tři večery v týdnu dojíždět
do Bratislavy.
Spokojenost byla obapolná a výsledky dobré.
Na první výstavě SUR v roce 1932 jsme měli
již 4 vitríny duté i figurálně keramiky — prací
provedených v materiále. Vernisáž této výstavy
byla slavnostní. Mimo odborníků přijeli hosté
z Prahy (Hoffmeister, Osvobození), z Brna, z Vídně
(Kunstgewcrbeschule a historik Rochowanski).
Nouzové řešení spolupráce ŠUR s Modrou se uká-
zalo být oboustranně prospěšné a menší kontakt
se udržoval i po roce 1933, kdy bratislavské kera-
mické oddělení se přestěhovalo ze sklepa na I.
poschodí do dokončené budovy, do prostorného
atelieru patřičně dílensky vybaveného.
Bylo mi známo, že Slovensko je ,,pokladnicí
keramických hlin" od barevných nízkožárných
až po vzácné vysokožárné. To byl výrok Dr.
Grangera, šéfa Keramického institutu v Sèvres
a člena Čsl. keramické společnosti. Ale mimo malé
modřanské manufaktury, kde kromé lidové majo-
liky se vyrábělo pár typů tradiční hrnčiny a dělal
se pokus o moderní keramiku, na Slovensku žádná
větší výroba, tím méně průmyslová, nebyla. Ale
byla zde široká základna lidového tradičného
hrnčířství bohaté typové škály, jehož velké hod-
noty jsem teprve z odstupu svého pařížského
pobytu uměla náležitě ocenit a odhadnout jeho
možnosti jako inspiračního zdroje pro rozvoj
moderní keramiky. Z těchto důvodů jsem zaměřo-
vala výuku spíše k rukodělné tvorbě, k práci ate-
liérové a s nízkožárnými materiály. V modelování
jsme začínali pomocnými studiemi (gotické, prae-

73